Marocký deník

Jak jsem slíbil v článku „Dakar 2005“ vracím se teď k naší cestě, která pokračovala dalších devět dní především v horách Atlasu.

5.1.2005 Dnes ráno jsme opustili závod Barcelona – Dakar a po krátké poradě na téma: „ kudy dál“ jsme vyrazili pouští ze Smary na východ. Poprvé vlastně nespěcháme protože dnes nemáme pevně daný bivak. Kam dojedeme tam dojedeme, hlavně abychom cestou hodně pěkného viděli a zajímavého zažili.

Prvních asi 250km vedla cesta po silnici pouští. Nekonečná rovina jen občas táhlá zatáčka . Bohužel fouká docela silný vítr, který zvedá jemný písek a ten znepříjemňuje naší jízdu. Chvílemi ve zvířeném prachu vidím jen Míru, který jede přede mnou a ostatní se mi ztrácejí. Ve chvilce , kdy se vítr utišil zastavujeme a jdeme jezdit po poušti. Podklad je naštěstí tvrdý a sypká vrstva písku je jen několik centimetrů. Motorka při jízdě sice plave ale jet se v tom dá. Bohužel poušť se skládá z několika typů povrchů a tento je asi nejpevnější. Jedeme dál . Cestou fotíme velblouda , který se v pohodě veze na korbě dodávky . V případě poruchy auta docela dobrá záloha. Předjíždíme Jardu na Jawě a tak mu alespoň odečítám rychlost, kterou jede protože jeho tachometr už dávno vypověděl službu. Jede stovkou. Docela slušná rychlost na naložené stopětadvacítce. Ve městě se s ním loučíme. Jarda odbočuje na jih aby „Dakar“ dohonil v Mauretánském Ataru a my se vydáváme na sever abychom projezdili pohoří Atlas. Jedeme stále pouští akorát po levé ruce máme Atlantický oceán. Chceme se vyfotit na pláži ale dlouho nemůžeme najít přístupovou cestu , která by nás těch 200m ke břehu zavedla. Mezi silnicí a břehem je v sypkém písku roztroušená obrovská skládka domovního odpadu. Když už vidíme, že skládka je asi nekonečná , sjíždíme z vozovky a hrabeme se odpadky ke břehu. Máme štěstí. Terén je mírně z kopce a právě teď je odliv takže po překonání odpadků najíždíme na vlhkou a poměrně tvrdou písečnou pláž. Na mělčině je tu najeto několik ztroskotaných starých lodí a v jedné z nich nějací chlápci pálí plasty a všemožný bordel. Ekologická likvidační linka to tedy není a pár set kilometrů na západ jsou Kanárské ostrovy. Zpáteční cesta je už horší. Jedeme do kopce smetištěm. Petr s Varanem zapadl, musíme si trochu pomáhat ale na silnici jsme se dostali. Odpoledne tankujeme u benzínky , která stojí na osamoceném místě spolu asi s pěti domky. Ihned jsou u nás místní kluci. Dáváme jim propisky, bonbóny a úplně největší odměnou je pro ně když je necháme nastartovat motorky a otočit plynem. Večer jsme u silnice objevili kemp , který provozuje Francouz . Má ho bezvadně a čistě vybavený. Teplota 15stC vítr, prach.

6.1.2005 Dopoledne konečně vjíždíme do hor Antiatlasu. Vítr zmizel, začínají pěkné kopce a je tu na co se koukat. Silnice je docela slušná prostě pro motorkáře ráj. Často jsou vidět policejní hlídky a několikrát nás kontrolují. Nechtějí se s námi ale fotit a tak alespoň zkoušíme natáčet kamerou nějaké záběry z jízdy. Karlovi to docela jde. Jednou rukou řídí v druhé drží kameru a natáčí jak ho předjíždíme v zatáčkách. Večer se na kraji města rozhodujeme, že přespíme v palmovém háji na divoko. Asi 100m od nás u silnice stojí malý krámek se smíšeným zbožím a prodavač nás nechává u sebe nabít kameru. Zrovna když si vaříme večeři , ze tmy se vynoří nějaký místní týpek. Zkoušíme se s ním domluvit a Karel ho posílá domů pro čaj. Na cestu mu dáváme cigáro a opravdu asi za půl hodiny je zpátky s podnosem. Na něm konvice , skleničky a lístky máty. Postupně se s ním domlouváme. Jmenuje se Mohamed , provází turisty na horské túry a ráno prý provede nás svým městem. Teplota 10-15stC

7.1.2005 Sotva zabalíme už je tady Mohamed. Martin ho bere na svou KTM aby za námi nemusel běžet a jedeme do centra. Motorky necháváme v jedné uličce a jdeme si s naším průvodcem prohlédnout městečko, které má tak úzké uličky, že by jsme tu asi neprojeli ani my. Lidé jsou tu chudí ale mají tu elektřinu a vodovod. Rozvody jsou sice udělané dost neodborně, vodovod prostě leží na zemi v uličce a lidé o něj zakopávají ale asi funguje. O elektroinstalaci by se nějakému revizákovi zdálo ještě dlouho ve zlých snech. Domy jsou už asi hodně staré a všude je nepořádek. Mohamed nás dovedl na kopec nad městem a odsud je pěkný výhled na údolí v kterém se město nachází. V jedné uličce jsme potkali ženu, která i když byla celá zahalená tak se přitiskla tváří ke zdi a dokud jsme se dost nevzdálili ani se nehnula. Nakonec se s Mohamedem společně fotíme a píše nám svou poštovní adresu abychom mu fotku poslali. Také jsme zase neunikli pozornosti místních dětí a tak zase rozdáváme bonbóny. Dál v horách je silnice celkem slušná ale spíš bych nedoporučoval jezdit do Maroka na nějaké sportovní motorce. Výhoda dlouhých zdvihů na cestovních endurech se přeci jenom hodí. Silnice je totiž někde vyasfaltovaná jen na šířku jednoho auta a zbytek do celkové šířky je jen ujetá hrbatá hlína. Pokud potkáš auto prostě jeden musí rychle uhnout a často je to motorka , která musí z cesty. Také štěrk , prach nebo olej na silnici je celkem běžný. S  tím se tu musí počítat. Jezdí tu celkem stará auta takže pokud z některého něco teče jeho majitel úklid rozhodně neřeší. V horách jedeme kolem pevnosti u které právě probíhá vojenská přehlídka. Zastavujeme abychom se na ní podívali ale okamžitě jsme vykázáni policií. Zřejmě se jim partička motorkářů nehodila do scénáře. Fotíme cestou krásné hory a silničku, která nás po úbočí vede dál. V městečku, kterým projíždíme si v pekárně kupujeme chléb a sladké koláčky. Pekárna je zařízená velmi čistě a dobroty ve vitrínách lákají k ochutnání. Prodavačky jsou docela pěkné a mají odhalený obličej. Je jim asi dvacet ale když si je chceme vyfotit , otáčejí se a naznačují, že fotografování je vyloučeno. Mezitím se venku u motorek sešel zástup asi dvaceti místních obyvatel a tak se rozhodujeme, že koláčky si sníme někde v klidu za městem. Kousek od silnice je vidět fotbalové hřiště a v rohu jakési šatny. Místo je ještě zajímavější o to, že vedle je pomerančový sad. I když se schováváme za šatnou, náš příjezd místním klukům neunikl. Sotva zapálíme vařiče už jsou kolem nás. Znalecky podle značek poznávají že jsme „ Čeko“ a začínají jmenovat naše známé fotbalisty. Proti ochutnávání pomerančů nic nemají. Karel jim chce dát časopis Supermoto aby je však spravedlivě podělil uspořádává pro ně závod v běhu. Časopis nakonec vyhrál hubený čahoun , který si před během sundal boty. Třeba z něj bude jednou slavný sportovec. Od této vesnice prudce stoupáme do hor Vysokého Atlasu. Čeká nás průsmyk 2100m.n.m. U silnice však vidíme něco co se fakt nevidí každý den. Na stromech, které rostou ze štěrkovité země se pasou kozy. Kozy prostě jsou v koruně, stojí na větvích a v klidu žerou listí a to třeba pět koz na jediném stromě. Situaci využívá samozřejmě pasáček, který je hlídá a za fotky chce inkasovat. Pár cigaret ho potěšilo a dává pokoj. V průsmyku nás ale dostihla tma. Stavíme u jednoho stánku s upomínkovými předměty a ptáme se na nocleh. Prodavač právě zamyká a vysvětluje že o pár kilometrů dál je hotel a on tam stejně jde tak nás zavede. Martin ho tedy bere na KTM a vyráží už za úplné tmy serpentinami vzhůru. Silnice bez svodidel, kvalita nízká , prach a občas už také uježděný flek sněhu ale Martin jede takovou kládu, že nám všem s tím nebožáčkem ujel. U hotelu se všichni v pořádku setkáváme, náš průvodce beze slova zmizel ani nic nechtěl. Zřejmě pelášil na záchod. Majitel hotelu je ale pěkně drahý a nesympatický. Je si jistý, že dál nepojedeme a tak na nás jde nesmlouvavě. Straší, že další cesta nahoru je „danger“ sníh, kluzká vozovka a srázy. Stejně ale jedeme dál. Asi po třech kilometrech dalšího stoupání vidíme jiný dům, v kterém se svítí. Majitelem je sympatický Berber , který nám nabízí docela čistou ložnici , teplé deky a také večeři. Zjišťujeme, že jsme přesně na vrcholu této silnice 2100m.n.m. což je napsáno na zdi našeho domu. Motorky si můžeme dát do místnosti, která normálně slouží jako jakýsi bar. Náš hostitel udělal každému vajíčkovou omeletu se zeleninkou a samozřejmě čaj. Za ubytování jsme zaplatili 40Dih a něco ráno za jídlo. Spalo se skvěle jen kameru jsme zase nedobili protože elektřina sem ještě nedorazila. Teplota podle výšky a denní doby –2 až +15st.C slunečno

8.1.2005 Vstáváme v 7.30hod děláme si před naším „hotelem“ snídani , vytahujeme motorky Berberovi z domu a kocháme se zasněženým okolím. Za domem začíná pěšina, která vede ještě výš do hor. Prý po čtyřech km. vyjedeme na vrchol odkud je výhled na všechny strany. Potom co ještě Petr vyčistil vzduchový filtr svého Varadera , vyrážíme na pěšinku. Kamení, prach , skály a vedle cesty strž dolů. Výhled z vrcholu ale stál za to. Je tu TV vysílač a obsluhují ho dva telekomunikační specialisti. Vysílač je ve výšce 2300m.n.m. Chceme si u nich nabít kameru ale bohužel mají pouze solární energii a rozvod 12V. Nakonec přiznávají, že mají i elektrocentrálu ale startují ji jen občas. Chtějí 30Dih za 5min běhu motoru, což by nám stačilo aby se kamera vzpamatovala a mohli jsme natočit okolí. Celé smlouvání končí dvěma krabičkami cigaret a ještě dostaneme každý čaj. Počasí je skvělé , sluníčko svítí prostě nádhera. Asi po hodině jedeme dolů a ještě se loučíme s naším Berberem u kterého jsme spali. Sjezd na druhou stranu je nebezpečný. Na severní stranu pohoří slunce svítí málo a tak prvních asi 5km jsou úseky uježděné ledovky a protože tu nemají sypače tak to docela klouže. Naštěstí se nám podařilo dolů sjet bez jediného pádu. Ve městě si dáváme v restauraci oběd ale otravují nás u jídla prodavači různých suvenýrů. Vrchol tomu nasazuje majitel restaurace, který místo aby je vyhodil tak se k nim přidává. Nakonec jediný obchod uzavírám já. Když všichni zjistili, že nic nekoupíme začal majitel restaurace žebrat o alkohol. Měním tedy panáka té nejlevnější slivovice za náramek a restauratér je spokojený. Skleničku si odnáší jako živou vodu. Vyhýbáme se Marakéši a míříme do dalšího průsmyku Col du Tichka 2260m.n.m. Kameru nám dobili v hospodě a tak cestou natáčíme. V sedle jsme ale jak je naším zvykem už za úplné tmy. Ledové plotny v tomto stoupání naštěstí nejsou a tak se chceme alespoň na vrcholu vyfotit s bleskem. Samozřejmě jsme neunikli pozornosti místních prodavačů. Krámků je tu docela hodně a prodavači rychle startují svoje plynové osvětlení abychom na jejich zboží dobře viděli. Hned si nás „rozebírají“ a každý jdeme do jiného krámku. Na mě vyšel jeden, který nejdřív ode mě vyprosil pár tablet proti bolestem hlavy. Znalecky omrknul značku a poznal že jsme „Čeko“. Jeho zboží mě ani moc nezajímalo ale zaujal mě když začal vykládat o tom, že byl v Brně a že v krámku má fotky. Po ujištění, že nebude obchod, že jde o fotky jdu tedy k němu na návštěvu. A opravdu. Podle všeho chlapík oženil svého syna do Brna s nějakou fešnou Maravačkou. Fotky ze svatby, Brněnské radnice i s vyfešákovaným prodavačem , synkem a snachou. Nakonec to ale pokazil, protože se přeci jen snažil mi něco prodat. Všichni jsme skoro před prodavači museli ujet . Cestou si Karel všiml domu před kterým si jeho obyvatelé udělali táborák. Vracíme se k němu a po dohodě s majitelem dostáváme zase čistou ložnici s dekami. Večer tedy sedíme s pěti chlapy a jedním klukem u ohně, jíme konzervy s chlebem a dostáváme samozřejmě čaj. Chlapíci jsou fajn a Míra jde s jedním na dříví. Nabízíme jim alkohol ale s díky odmítají. Kdepak asi mají ženské? Elektřinu tu samozřejmě nemají, jen solární panel s baterií aby si mohli zapnout rádio.Teploty přes den od 0 do 25stC

9.1.2005 Ráno si vaříme u nich v kuchyni jídlo a zjišťujeme, že ženy jsou asi v jednom pokoji pěkně schované. Za závěsem, který tu mají místo dveří je totiž nějaký pohyb a pak zahlédneme zvědavý holčičí obličej, který se hned ale schovává. Když se ukázala znovu naznačujeme jí ať jde k nám ale jde až když vidí, že kluk od nás dostal propisky a bonbóny a také až když jí otec ukázal, že může ven. Našemu hostiteli vysvětlujeme, že jedeme do soutěsky Todra ale ne po silnici. Přímo přes hory kudy vede jen cesta. Upozorňuje nás, že teď to nepůjde, že je tam sníh a ostré kameny prostě nebezpečí. Okolo je to ale zajížďka a Karel je stejně přesvědčený, že to nějak půjde. Vrátit se můžeme vždycky. Počasí je krásné a tak si jízdu v horách užíváme. Fotíme pradleny, které bosýma nohama stojí v potoce a perou prádlo. Některé před námi utečou jiné se fotit nechají ale chtějí za to zaplatit . Vždycky se nějak domluvíme a pár drobných, sušenky nebo bonbóny stačí. V jedné zatáčce si Míra fotí prodavače na své motorce. Afričan na Africe. Tomu se to líbí a tak leze postupně všem po motorkách. I když nic nekupujeme není vlezlý a půjčuje Karlovi trumpetu, kterou má na prodej. Dáváme mu pár cigaret a pokračujeme. Ve vesnici, kde končí asfalt zastavujeme u policisty abychom se zeptali na cestu. Ta se totiž dělí na několik prašných a všechny mizí v horách. Která je ta správná na Todru? Policajt nám místo cesty vzhůru radí cestu okolo. Sníh a špatná cesta to je to co nás tam čeká. Karel nakonec řadí jedna a jede dál. Postupně jsme dvě cesty zkusili a zase se vrátili na rozcestí. Pradleny, které tam praly prádlo na nás koukali jak na mimozemšťany a nedokázali na otázku: „ Todra“ ? vůbec odpovědět. Nakonec nám poradil jakýsi chlapík nenápadnou pěšinu kolem pramenu kde perou ty dvě nešťastnice. Prý je to dobrá cesta jen 25km do cíle. Hned z kraje bahnitý brod. Sníh přibývá a první padá Petr naštěstí bez následků. Pak já taky ve sněhu. Motorka upadla tak šťastně zase na ten levý kufr, že ji zvednu sám . Raději demontuji své jediné zrcátko a dávám ho do spacáku. Další pád je v blátě pod kterým je led. Tentokrát už můj levý kufr dostal ránu s které se už nevzpamatuje. Celý drží jen pomocí tří popruhů. Motorce se ale jakékoliv poškození vyhýbá. V kamení jen slyším jak štít pod motorem zvoní. Tiger je bezvadný traktůrek. Ani nemusím moc používat spojku a i z minimální rychlosti na jedničku se motor krásně sebere. Cestou potkáváme pár místních, kteří převáží průsmykem zboží na oslech. Kousek za vrcholem je cesta zavátá úplně a i když máme špunty musíme závěj projíždět a dva tlačit. Postupně se přetaháme všichni navzájem a tady také padá Míra se svou Afrikou. Začínáme sjezd a to je ještě horší. Uklouzlo mi přední kolo a málem jsem sjel do propasti. Musel jsem zastavit abych to vydejchal. Za mnou zastavuje Míra , který to viděl ale musíme jet dál, blíží se tma. Často přejíždíme buď úplně vyschlé vodní toky nebo potoky. Docela se smráká a nechceme tu zůstat na noc. Jedu předposlední a za mnou na mě dává pozor Míra. Občas dojedeme Petra. Nejlépe se jede Martinovi na LC8 to je opravdu kroska se silným motorem. Sice pak také přiznává tři pády ale nic vážného. V kamenitém klesáku nacházíme smutného Karla. O kamen prorazil asi vanu a vytekl mu olej. Není čas to zkoumat. Louže pod motorkou jasně naznačuje, že i kdyby to šlo opravit tak olej v potřebném množství sebou stejně nemáme. Sjede tedy dolů pod kopec a Míra ho vezme na lano. Už za tmy ke své Africe Míra přivazuje naložené Varadero. V duchu mě napadá, že Míra na ní najel už 130000km a má stále původní spojku. To by bylo ještě horší kdyby jí tu spálil. Během této malé přestávky nás ze tmy překvapují dvě ženy. Chtějí cokoliv. Jídlo, peníze, boty a oblečení. Dávám jim nějaké drobné a jídlo. Petr je také něčím obdaroval ale jedeme pomalou jízdou dál za Karlem, kterého Míra tím terénem a brody táhne svojí Afrikou. Po pár kilometrech potkáváme kluka , který nám vysvětluje , že asfaltka je jiným směrem než jedeme ale asi jen kilometr daleko. Měníme tedy směr, kluk dostává cigarety a opravdu po chvíli narážíme na asfaltku. I když je zima cítím jak jsem propocený. Z těch slíbených 25km to bylo nakonec 45km no na oslovi asi nemají tachometry. Zbývá nám asi 30kilometrů do soutěsky Todra, kde má být hotel. Až sem Míra Karla dovlekl bez jediného pádu. Hotel sice stojí 17Euro jednoho ale je pěkný, čistý ,se sprchou ,teplou vodou a evropským WC ! Jdeme s Martinem na večeři a je mi skvěle. Podruhé bych to nejel a kdybych věděl jaké to opravdu bude asi bych to objel. Samozřejmě mě ale hřeje pocit, že jsem to s Tigrem zvládl. Teplota –5 až +15st.C

10.1.2005 Po probuzení a snídani, která byla v ceně ubytování vyráží Míra s Karlem shánět olejový filtr a olej do asi 50km vzdáleného města. Po prostudování motoru se naštěstí zjistilo, že plastový „štít“ Varadera se nárazem prohnul a kamen poškodil výfukové potrubí a úplně zničil olejový filtr. Motor je naštěstí v pořádku. Podle plánu jsme měli jet dnes na dunu ale je mi jasné, že s dnešním zpožděním to bude zase nějaká noční etapa. Martin musí dnes otočit domů aby se stihnul do soboty vrátit domů. Domlouváme se, že jedu s ním. Na kluky počkám ve Španělsku. Ještě si prohlížím krásnou soutěsku a dělám pár fotek.Vyrážíme asi v 10hod ale stále mě cuká motorka. Doufám, že je to nízkou teplotou, nadmořskou výškou ale hlavně asi zaneseným vzduchovým filtrem. Ten se u Tigra vymontovává dost pracně a tak jedu dál. Představa, že někde rozeberu motorku a k tomu mi bude asistovat parta místních mě neláká. Stále se motáme ve výškách kde je kolem sníh a potkáváme Němce na Africe. Proti nám a našim motorkám je to vyfešákovaný elegán. My zarostlí, špinaví včetně motorek. Mě se utrhla cestou podrážka boty a tak ji mám upevněnou izolačkou a z kufru mi skoro vypadávají věci. Popřejeme si šťastnou cestu a chceme jet dál. To už je ale u nás místní žena s třemi dětmi a prosí nás o jídlo. Už nemusíme moc šetřit tak jí něco dáváme. Při tankování zjišťuji, že spotřeba vyletěla hodně nahoru. Asi deset litrů proti nějakým pěti Martinovi KTM. Ten filtr ! Snažím se na to nemyslet , užívat si krajiny a pohodové jízdy. Večer se zastavujeme v restauraci na čaj a spíme venku na poli za městem. Martin si lehá vedle motorky a poslouchá přehrávač. Já si stavím stan bez vrchní plachty. Teplota 5-10st.C sluníčko

11.1.2005 Ráno fotím Martina. Ještě spí a před ústy má na spacáku jinovatku. Jsou –2st.C . Vaříme si čaj, snídáme sušenky a jedeme dál v horách. Kolem poledne konečně klesáme z hor a otepluje se. Mě zhasla poslední naděje na to, že se chod motoru zlepší. Po vyřízení formalit ještě naposledy tankujeme za super ceny benzín. Na hranicích stál 0,55Eur. Trajekt jede za chvíli a za další půlhodinku jsme ve Španělsku. Na trajektu nás zastihla bohužel informace o smrti Meoniho v závodu Barcelona-Dakar. Vyrážíme po dálnici a Martin chvátá do Barcelony kde má zaparkované auto. Já mám času dost a tak odbočuji k benzínce abych rozebral ten zatracený filtr. Martinovi, který můj úmysl poznal pozdě píšu rychle SMS ať jede dál. Dvojhodinový servis udělal své. U Tigra se sice musí vymontovat i karburátory ale filtr je molitanový a tak tu hrůzu co tam byla jsem snadno vypral v jarové vodě a vysušil u vzduchového stojanu. Vyrážím dál a motorka jede po dvou dnech skvěle! K Tonimu je to asi 900km a protože mám čas sjíždím s dálnice a jedu po pobřeží kde jsou skvělé silnice. Večer jsem si našel hotel a konečně jsem se pořádně vykoupal a na Eurosportu jsem koukal na zprávy z Dakaru. Teplota 10-20st.C

12.1.2005 V pokoji si dělám čaj a plánuji si jízdu po pobřeží na sever. V televizi jsem viděl předpověď počasí, která hlásala slunce a 20st.C. Zapínám telefon abych stáhnul SMS a čeká mě překvápko. Kluci jsou asi dvacet kilometrů za mnou. Jeli celou noc a tak mě dohnali. Domlouváme se, že se sejdeme odpoledne v Cartageně u benzínky. Jedu podle plánu po pobřeží. Takový leden jsem ještě neměl. Sen každého českého motorkáře! Skvělá silnice plná zatáček, hladký asfalt, slabý provoz , sluníčko a slíbených 20st.C . Do Cartageny přijíždím asi v 16hod. u čerpačky tankuji a v zahradní restauraci si dávám kafe. Zrovna se chystám, že dopíšu deník a kluci jsou tady. Tankují a jedeme do města. Odsud na dlouhý poloostrov, který uzavírá záliv do kruhu a tím ho téměř úplně odděluje od ostatního moře . Na konci poloostrova ke břehu se prý dá projít vodou. Tomuto zálivu se říká Mrtvé moře a složení vody prý pomáhá léčit různá onemocnění. My se chceme podívat také na jednu pláž, která se jmenuje HONDA. Bohužel nevíme proč. Kousek od pláže se rozhodujeme k přespání. Míru vzali záda a i když je to tu samý hotel tak nyní mimo sezónu je tu klid. Spíme ve stanech vedle tenisového kurtu. Mírovi na noc mažeme záda a bere si prášek aby zítra zvládl dojet k Tonimu do cíle. Také mi vyprávějí jak sehnali v několikáté prodejně filtr do Renaulta , který Míra zkušeně upravil pro Varadero. Karlovi ale pro změnu blbne elektroinstalace . Občas mu shoří jedna pojistka ale nemůžeme přijít na příčinu a tak se zásobou pojistek, které koupil u benzínky pojede dál. Teplota 10-20stC. Sluníčko.

13.1.2005 Vyrážíme na poslední etapu naší cesty. Jedeme i kus po neplacené dálnici a po poledni jsme v Alcoceberu odkud jsme před dvěma týdny vyráželi. Na kraji města jdeme ještě utrhnout pár pomerančů na cestu a v polomrtvém letovisku hledáme prodejnu kde by jsme koupili chleba. Chceme se zeptat chlapíka na chodníku a náhodou je to Toni. Chleba prý teď nikde nekoupíme a tak jedeme k němu domu kde nás zásobil z vlastního. Necháváme mu za to poslední pivo co jsem měl v autě. Večer vyrážíme s naloženými motorkami v autech do Francie. Loučíme se s Tonim u kterého zůstává teplé oblečení Jardy Šímy, které si tu nechal na svou cestu zpět.

Na motorkách jsme celkem najeli 6400km . Jarda Šíma se svou Jawou do Dakaru dostal i když část cesty musel absolvovat ve vagonu na uhlí. Cestu zpět nakonec zvolil pro sebe letecky a pro Jawu v Liazce pana Macíka. Jeden z prvních záběrů na Eurosportu, který jsme viděli ze záznamu doma byl jak KTM naší favoritky Astrid nakládají na doprovodný vůz, což znamenalo opuštění závodu. Motorka vypadala naštěstí nenabouraná a tak je snad Astrid v pořádku a ještě o ní snad uslyšíme. Ve své knize „Jak jsem přežil Dakar“ o ní píše i populární bavič Petr Novotný kterého také zaujala v některém starším ročníku Dakaru.



Afričan Cestou domů Cestou necestou Ekologie J.Toubkal 4165mnm Kozy na stromě Město Paní a její děti Pradleny Todra Trubka V horách Velbloud Velký Atlas Velký velbloud Všude zvědaví kluci Zkoušíme poušť Španělsko

Maroko je krásná země, která svou odlišnou kulturou ale přátelskými obyvateli stojí za návštěvu a proto ji vřele doporučuji českým cestovatelům .

Ženský v horách


Motocykly a obsazení :
Honda XLV 1000 Varadero - Karel
Honda XLV 1000 Varadero - Petr
Honda XLV 750 Afrika Twin - Míra – Bigáč
KTM LC8 - Martin
Jawa 125 Dakar - Jarda
Triumph Tiger 900 - Martin – Tigerma

Martin Tigerma      


Počet zobrazení tohoto článku.